† 09. 04. 2010 | kód autora:
qCwJeště před pár lety bylo normální, když první dítě měla mladá žena ve dvaceti. Dneska je to považováno za nezodpovědnost. Souhlasím, že ne všechny jsou na to jak lidsky tak materiálně připraveni. Ale kdy je tedy ted správný čas?
Určitě je to individuálná záležitost, do které by si žádná starší 18 - ti let neměla nechat kecat. Ale co říkáte na dnešní tend 30 - ti letých, 35 - ti letých maminek? Co říkáte na trend nevěst, kterým se vystřídalo v posteli 20 - 30 mužů, mají na sobě svatební šaty, které si už barví první šedivé vlasy a viditelné vrásky se snaží skrýt pod make - upem? Je tento trend dnešní doby přirozený? V jaké době se ženy tak často pokoušely o umělé oplodnění, protože tak dlouho čekaly na správnou dobu, až jim málem ujel vlak? Opravdu nám to stojí za to? Rozumím, že ne všechny z nás jsou na to v 25 připravené, ale co se s námi holky děje, že je nás tak moc? Uvědomuji si, že důležitý faktor pro takovéto rozhodnutí, je vhodný partner. Což když ale žádný takový nepřijde? Ano, ženy jsou vzdělané, soběstačné a málokterý muž se stím smíří. C vo když ale žena chce být nezávislá a kreativní a chce pokračovat v kariéře, ale chce mít také rodinu? Teď si asi říkáte, že k tomu nikoho nemůžete nutit. Souhlasím. Když o to žena nestojí, ok. Ale všimly jste si, že ženy v 25 dnes řeší opačný problém, a to nepochopení, do čeho se to žene? A proč? Ještě jsi tak mladá. Všechno máš před sebou. Užívej si. Teď bys nebyla dobrá matka. Ano. Žena, které je 25 let, je dnes velká blbá kráva, protože by chtěla děti.
Když je Vám 20, myslíte si, že máte ještě hodně času. Ani o tom nepřemýšlíte. Některé mají již dostudováno, nastoupí do 1. zaměstnání. Uběhne 5 let, třeba se žádná závratná kariéra nekoná, partner nikde co teď? Čekat dalších 5 let? Pak aspoň rok s někým možná bude chodit, pak bude svatba, pak se pokusí o díte, co slýchávám, tak žena po třicítce se už musí pokoušet všelijak, v 35 přijde 1. díte, do 40 možná druhé. A víte co? Je mi z toho na blití, když si představim, že mé dceři nebo synovi je 20 a mě 60. Je mi z toho fakt špatně. Tady nejde o to, co je správné a co špatné. Tady jde o to, jak to cítím třeba já. A když mám tedy stejně jako ostatní právo volby, mezi čím mám volit? Kde jsou ty možnosti? Nedejbože abych si někde postěžovala, já husa naivní, vždyť dneska je přece normální rodit i v 45. Dnešní lidé k tomu nemají přiliš pochopení. Chtějí všechno, ale děti? Jako na co? Připadám si jako nějaká starousedlice, jako nějaká retro trubka.
Ano, mohla bych mít dítě sama bez otce. Ale jaký vztah budu mít k dítěti, které je odněkud ze zkumavky. Ze sperma muže, ke kterému nemám žádné citové vazby. Jaké citové vazby bych pak měla k tomuto dítěti? To není řečnická otázka, opravdu bych to chtěla vědět. A co když to dítě bude nešťastné, že nemá otce. A tím myslím i v případě, že bych k otěhotnění přišla klasickou cestou, ale dítě bych vychovávala sama a dítě by otce nikdy nepoznalo. Zdá se Vám to fér? Do kolika lek by měla žena čekat na správného partnera? Jaké mají dnes ženy etická práva přípstné pro okolí a pro své díte, aby mohly rodit a byý matkami? Co když mi prostě práce k životu nestačí?
† 09. 04. 2010 | kód autora:
qCwTřebaže to bude znít divně, kyž jsem přijela před více než 4 lety do Prahy, dobré 2 - 3 roky jsem ji nenáviděla. Domy byly příliš u sebe, lidé byli chladní, s prací to nebylo tak růžové jak jsem očekávala a kamarády jsem tu neměla. Neměla jsem kamarády, peníze, sebevědomí, žádnou jistotu, prostě nic. Asi po třech letech, kdy jsem na tom byla hodně bídně a vypadalo to, že se budu muset alespoň na čas vrátit zpět do Karlových Varů, jsem si najednou uvědomila, jak Prahu miluju a jak bych v ní chtěla zůstat. Do Varů jsem se odstěhovala a za půl roku jsem se vracela zpět do Prahy. Řeknu Vám, držím se tu zuby nehty. A moc mi to nejde.
Když jsem se vrátila, nastoupila jsem di jedné soukromé zubní ordinace jako recepční. Neměla jsem zajištěné bydlení, tak jsem využila tetin poslytnutý dočasný azyl. Byla jsem dohodnutá s jednou dobrou kamarádkou, že si najjdeme něco spolu, ale nakonec to dopadlo tak, že si našla sama něco s jejím přítelem. Protože to byla dobrá kamarádka, celkový průběh celého toho insidetu ve mě vyvolal velké zklamaní. Situace byla o to horší, že byl srpen a všichni studenti se nahrnuly do Prahy a také chtěli bydlet, takže byty byly velmi rychle pryč, což vždy znamená dočasný nárůst ceny bytů. V září jsem si jeden byt konečně našla. Podepsala jsem smlouvu, dostala jsem klíče, které jsem samozřejmě vyzkoušela a byla jsem šťastná, že jeden velký problém mám již z krku. Já naivka. Druhý den jsem se jela na tento byt podívat s tetou. Klíče, které jsem dostala, nepasovaly do zámku u venkovnách dveří(ty jsem ale předtím nezkoušela). Seděla tam jedna paní, a tak jsem se jí zeptala, zda by nám mohla otevřít, že jsem asi dostala špatný klíč. Ona na to: ,, Vy jdete k Chaloupkům?" Já přikývla. Ona se pousmála a jen mi sdělila: ,,No tak jste dneska už asi padesátá, všichni už šli na policii." Ano, vážení. Podvod. Zaplatila jsem 10 000,- za pronájem bytu na Palmovce, který byl státní, takže se ani pronajímat nesmí, ale hlavně byl pronajatý dalším lidem. Prostě si někdo udělal takový malý bussines. Krve by se do mě nedořezal. Tlak mi klesl prudce dolů, že jsem ani ten den na policii nešla.
Zhruba za 14 dní jsem našla byt v Holešovicích. Než jsem ho si pronajala, zjistila jsem si, kdo je opravdový majitel. Vše bylo v pořádku. Odečetly jsme stavy na elektroměru a plynoměru, zaplatila jsem kauci, dostala klíče a smlouvu a byla šťasná. Opět ne na dlouho. Hned po podepsání smlouvy jsem vyšla z bytu ven, akorát jsem zamykala, když jsem na chodbě zády ke mě spatřila člověka, který byl podobný jednomu z těch, který mě, chudou holku, okradli na Palmovce. Otočil se.....a byl to on. Pouze podotýkám, že toto není žádná vymyšlená story, tohle se opravdu v Praze děje. Samozřejmě mě také poznal, dělal, že o žádném podvodu neví a vyptával se mě. Něco jsem na něj vyštěkla a odešla jsem. .Předtím mi ještě sdělil, že tam bydlí. Představte si to: moje dveře - 2 metry - jeho dveře. Ihned jsem volala na policii a snažila se jim vysvětlit situaci. Já hloupoučká...vůbec je to nezajímalo. Když jsem zkoušela volat asi po třetí, otočila jsem se a za mnou šel On. Začali jsme se hádat navzájem si vyhrožovat....no zkrátím to, nakonec jsme se dohodli, že mi ty peníze vrátí. Dovedete si ale představit, s jakým strachem jsem se tam stěhovala? Copak já vím, kdy komu rupne v bedně a co ho napadne? Vyložila jsem si na to karty a vyšlo mi, že to nebude tak horké. Po nastěhování jsem ho neštěřila: spravil mi topení atd. Bohužel mi ale vrátil pouze 3 000,-.
Proto moje rada zní: za vším hledejte podvod.
† 09. 04. 2010 | kód autora:
qCwDnešní doba je zvláštní. Dlouhá léta, spíš století, se ženy snažily vyrovnat mužům, dnes se muži snaží vyrovnat ženám. Jsou si ale opravdu muž a žena rovni? Ne, nesjou. Jediné, v čem by si měli být rovni, je svoboda rozhodnutí. Každý ať se rozhodne, co chce studovat, kde chce pracovat, kde chce bydlet, jak se oblékat, jak se stravovat, koho volit. Každý ať si vybere svůj životní styl, náboženství či ateismus. Na to ať má právo kdokoliv bez ohledu na věk, pohlaví, národnost, barvy pleti, víru. Ale kdyby muž i žena měli fungovat lidsky na stejných principech, přece by příroda nevytvořila muže a ženu. Vytvořila by hermafrody a tím by si byli všichni rovni. Ne tak u ženy a u muže. Jejich existence je závislá právě na jejich odlišnosti, a to nejen fyzické. Můžeme si ale zkusit vytvořit fiktivní model rovnoceného páru:
Představme si muže a ženu. Oba mají 30 let, oba pracují 8,5 hodiny denně od pondělí do pátku, oba vydělávají 25 000,- měsíčné každý zvlášť(je to nepravděpodobné, ale pouze pro příklad si to lze představit). Oba mají své koníčky - ona cvičí pilates a on chodí do posilovny a mají 3 - letou dceru. Mají hypotéku na byt.Tak.....a teď jim zkusíme vytvořit jakýsi plán společného soužití, aby měli oba stejné výhody i nevýhody. Protože chodí oba dva do práce(aby si byli finančně rovnocení), jejich dcera musí chodit do školky. Tu vyzvedává chůva, aby ji přivedla domů a počkala na rodiče, až se vrátí. Chůvu i školku platí muž i žena rovným dílem. Když přijdou rodiče domů, musí si domácí práci rozdělit rovným dílem( už vidím chlapa, který s tím bude souhlasit). Mezi tyto práce patří: praní(pláče muž), žehlení(pláče muž), vaření(pláče celá rodina, obzvlášť když vaří muž), uklízení, výměna žárovek a drobná oprava elektrospotřebičů(žena riskuje svůj život), malování, lakování, broušení parket, stříhání koberců(žena se moc moc snaží). Takže už vidíte tu rovnoprávnost?
Obdivuju ženy a muže, kteří žijí sami a neustále si namlouvajím že nikoho nepotřebují. Minimálně spolubydlící opačného pohlaví jim vždy bude scházet. Co je ale pro ženu více nebezpečné? Žít s mužem nebo hrát si na instalatéra? Co je pro muže více nebezpečné? Žít se ženou nebo infekce ze špíny a žaludečná vředy?
Jak žijete vy a jak byste chtěli žít?
† 09. 04. 2010 | kód autora:
qCwPokud jste svobodní, nemáte děti, zvířata a nejste cizinci, máte docela slušnou vyhlídku na to si rychle najít byt hezký a cenově přijatelný v příjemné lokalitě. V případě, že jednu z těchto podmínek nesplňujete, Vaše možnosti se podstatně menší. Když jsem přijela do Prahy, byla jsem sama. Ale nevypadám jako typická Češka a někteří pronajímatelé mi dali jasně najevo, že v jejich bytě rozhodně bydlet nebudu. Pak jsem si pořídila psa, a buďme upřímní - všichni nejsou zvířátkoví. Teď žiji s cizincem. V březnu se kvůli rekonstrukci bytu budeme stěhovat a myslím, že u toho zažijeme ještě hodně srandy. Mimochodem můj přítel je z Afriky, takže se jeho původ zcela jistě nijak nezakamufluje......Obecně vzato, čím dražší byt, tím jsou majitelé k cizincům tolerantnější. U zvířat je to přesně naopak.
Než si začnete hledat byt nebo pokoj, dobře si promyslete, co je pro Vás prioritní. Budou to cena, lokalita, stav bytu, popř. spolubydlící. Tohle by jistě odpověděl každý, ale ne každý ve stejném pořadí. Proto je dobré se nad tím zamyslet a trochu se nasměrovat vstříc sým představám, abychom se pak někde neoctli a nemrzelo by nás to. Protože takových lidí je, vážení, mraky. Pokud půjdeme cenově vzestupně, můžete se rozhodnout pro:
PRONÁJEM POKOJE
Tzn. že v bytě již někdo bydlí, jsou tam již daná jasná pravidla fungování domácnosti a vy budete poslední člověk, kdo bude o těch pravidlech rozhodovat - s tím se smiřte. Je nutné zapojit svůj čich na lidi a celkový dojem z prohlídky bytu a pokoje, ale první dojem nic neznamená, takže je to vždy riskantní. Pokud máte psa či kočku, budete si podnájem tohoto typu hledat zřejmě dlouho. Buď se to nebude líbít majiteli bytu nebo spolubydlícím nebo už bytě jedno zvíře je. Taková je moje zkušenost. Třeba ale budete mít štěstí a když narazíte na dobré lidi, může to být nakonec lepší než žít sám.
výhody: cena, možnost seznámit se s fajn lidma
nevýhody: pokud si ten, kdo má smlouvu na byt usmyslí, že v jeho pokoji budou bydlet 4 lidi, nic s tím neuděláte. Neuděláte nic ani s tím, když v v bytě nefunguju žádný uklízecí režim a je tam smrad a špína, ani s tím, když někdo chce, aby se vytíralo 2x denně a okna se myla 1x týdně. Musíte se smířit s možnými mejdany a nebo s tím, že vy je dělat nesmíte, ačkoliv byste rádi. Na zvířátka raději zapomeňte. Z ledničky se Vám budou ztrácet jogurty a někdo se neustále bude utírat do Vašeho ručníku. Nějak rychle Vám mizí šampony a sprchové gely a už po 4x chce spolubydlící půjčit prací prášek. A taky riskujete, že někomu dáte peníze jako podíl za svůj nájem a on ho nezaplatí. Taky po Vás zřejmě budou chtít kauci v hodnotě jednoho měsíčního nájmu, ale nikdo Vám to nedá písemně. Pokud už někomu takto kauci budete dávat, ať Vám to někdo podepíše - i kdyby na linkovaný papír. A zeptejte se, do kdy mají stávající podnájemníci smlouvu na byt!!!! Mě už se například stalo, že ji měli dávno propadlou. V takovém případě vemte nohy na ramena a nepokoušejte štěstí!
PRONÁJEM BYTU SE SPOLUBYDLÍCÍMI
Tato varianta je alespoň pro mě o něco přijatelnější a vlastně to momentálně tímto způsobem praktikuji. Vyhlédla jsem si byt v přijatelném stavu v oblíbené lokalitě, podepsala jsem smlouvu, zaplatila kauci a našla si spolubydlícího( pak se ke mě ještě přistěhoval přítel, ale ten nebyl v plánu:-)). Protože se tento byt nachází v Holešovicích, poptávka po pokoji byla veliká a spolubydlícího jsem si našla vlastně ze dne na den. A vím, že pokud by nedej Bože odešel ze dne na den, hned druhý den si najdu přijatelného náhradníka. Spolubydlící mi při nastěhování dal půlku kauce, kterou mi uhradím zpět, až se budeme stěhovat jinam, nebo mu propadne, pokud mi nezaplatí a já ho budu muset vyhodit. Každopádně je to v mých rukou a nejsem závislá na jiných, jak se o mě rozhodnout a jak to doma bude fungovat.
výhody: máte smlouvu na byt a nikdo Vás nevyhodí jen pro to, že se špatně vyspal nebo že má lepšího kamaráda, který zrovna potřebuje někde bydlet. Pokud se domluvíte s majitelem bytu, můžete si dovolit psa( a můžete se vykašlat na všechny okolo). Také v případě denních a nočních návštěv jste svým pánem, samozřejmě s přihlédnutím na dodržení soukromí a klidu Vašich spolubydlících, nicméně nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Zřejmě Vás nikdo neokrade o kauci. Máte právo nastavit si doma pravidla o úklidu, placení nájmu, návštěvách atd.
nevýhody: jste zodpovědní za placení nájmu i v případě, že jste závislí na spolubydlících a nedostanete ani korunu. To, že Vám Vaši spolubydlící nezaplatili, majitele bytu nezajímá. Jste zodpovědní za všechny zařizovací předměty v bytě i za vše propálené, odřené, prasklé atd, a to i v případě, že vinen je spolubydlící a ne vy. Po nějaké havarii je odstranění škod na domluvě mezi Vámi a spolubydlícím( případně Vámi a majiteli, jestli se škoda stala vinou vadným zařízením v bytě). Pokud praskne voda, nepoteče teplá, přestaně fungovat topení, začne Vám unikat plyn, propálí se koberec, poškrábou se parkety, přestane fungovat internet aj., hádejte, kdo to bude řešit? Proto si dobře vybírejte spolubydlící, berte si od nich kauci( i za cenu, že by ji chtěli písemně potvrdit) a raději si vyberte menší byt s s jedním spolubydlícím než velmi výhodný 4+1 se třemi spolubydlícími, které neznáte, protože až je poznáte, tak mi věřte, že to často bude chtít panáka.
JAKÝM SPOLUBYDLÍCÍM SE VYVAROVAT
Doporučuji všem pracujcím, aby upřednostňovali pracující a studentům, aby upřednostnili studenty. Životní styl obou skupin se výrazeně liší a není nad to dát si ráno kafe nebo večer skleničku vína s někým, kdo pochopí Vaše problémy a vítězství. Studentský život též závisí často na studovaném oboru, tím pádem volného času studenta. Bydlet se studentem ekonomie či mezinárodních vztahů znamená, že celé dny budou sedět doma s dalšími studenty, co zrovna nemají co dělat a budou dělat bordel a užívat si čerstvou svobodu daleko od rodičů. Ven moc chodit nebudou, protože nebudou mít peníze. Takže vy se moc nevyspíte. Doktoři a technici na mejdánky určitě nebudou mít čas, ale taky asi budou potřebovat víc klidu na učení. Nikoho bych ale hned nezavrhovala, ale brala bych to určitě v potaz. Další riziková skupina jsou pracující páry, kteří mají zájem bydlet v jednom pokoji. U studentů to se to dá pochopit, ale pracující pár by měl zvládnout uplatit třeba i levný byt. Osobně bych měla strach z velmi špatné finanční situace tohoto páru, tím pádem bych měla strach ze spolehlivostí placení atd. Ale zase je nutné říct, že se to nedá zobecnit na všechny, je pouze vhodné posoudit situaci a zamyslet se nad spolehlivostí spolubydlících. Další velmi riziková skupina jsou lidi od 30 let a výš. Od nich by se taky očekávalo, že by měli zvládnout zaplatit si aspoň malou garsonku, když tedy ještě nemají hypotéku. Za tím se skrývá zřejmě nějaké nepříjemné tajemství - alkohol, drogy, automaty, nebo má dotyčný ručičky dozadu. Výjmkou jsou pracijící lidé v Praze, kteří bydlí mimo Prahu, ale v týdnu na pár nocí potřebují na přepání nějaký pokoj. Z těch bych a takový strach neměla, ale zamyslete se, jak se domluvíte na úklidu a taky nad tím, jestli jste o 20 let staršího člověka schopni zbuzerovat, že už po třetí neumyl záchod a nádobí. Máte na to?
PRONÁJEM SAMOSTATNÉHO BYTU ČI GARSONIERY
Velmi dobře uvažte, jestli to opravdu zvládnete uplatit. Potupujte podle následujícího vzorce:
můj celý čistý plat - nájem vč. poplatků a služeb = aspoň 10 000,-
Zdá se Vám to hodně? Myslíte, že 5 000,- na celý měsíc by Vám bohatě stačilo? Stačilo. Ale věřte, že by to stálo za prd. Pokud moc nevaříte, věřte, že 3 000,- projíte a propijete. I když si občas něco uvaříte, tam si koupíte koláček, tam zase nějaké pití, občas s kolegy z práce zajdete na oběd, s kamarády na kafe nebo na drink, ale jestli nechcete jezdit pro rohlik přes celou Prahu jen proto, že ho mají o 0,50,- levnější a občas jít taky mezi lidi, 1500,- Vám stačit nebude. Já jsem s 1 500,- na jídlo měsíčne žila asi půl roku a upřímně - moc jsem se nenajedla, chodila jsem po supermarketu a v hlavě jsem počítala, za kolik mám nákup, aby nebyl o 2 koruny dražší, protože už jsem ty 2 koruny neměla. Holky občas potřebují do kadeřnictví a sem tam na kosmetiku, musí mít doma nějakou drogerii a chodit do práce namalované( co si budeme vyprávět, je to profesionálnější). Během předešlých 3 let jsem se prosím stříhala sama(nejsem kadeřnice ani jinak manuálně zručná), kosmetika mě minula a někdy jsem se modlila, abych to nedostala, protože jsem neměla na vložky. Ano, v takové chudobě se dá žít 1 - 2 měsíce, ale dlouhodobě Vám za to žádná garsonka nestojí, věřte mi.
Dál počítejte s tramvajenkou, která v Praze momentálně na měsíc stojí 550,-, pokud jezdíte autem, výdaje se opět zvednou. Taky se musíte oblékat a jestli v Praze ještě neznáte moc lidí, bude Vás to táhnout do nějakého kurzu, a ty nejsou zadarmo. Někteří z nás možná něco splácí, pořád má někdo narozeniny, svátek nebo výročí. Ono to lítá a člověk ni neví kam.
Jestli máte přítele( přítelkyni) a chcete žít spolu, je tato forma bydlení pro Vás nejvhodnější. Když Váš přítel vyžere ledničku, nezlobíte se, když jeden z Vás nemá peníze, podržíte se, večery trávíte spolu, ráno se spolu probouzíte a když se hádáte, nemáte k tomu obecenstvo a je to jen mezi Vámi. Je ovšem nutno podotknout, že i v tomto případě se musíte zamyslet nad spolehlivostí Vašeho partnera. Když se spolu rozejdete, bude s ní(m) rozumná domluva ohledně placení bytu? Když ode mě partner odejde ze dne na den a nenechá mi ani korunu, zvládnu uplatit nájem sama(sám) do doby, než si najde něco jiného? A pokud je to partner, kdo má smlouvu na byt( protože zpravidla má smlouvu pouze jeden) a my se rozejdeme, nepostaví mi kufry za dveře nebo nevymění zámky? Je to sice nepříjemné o tom takto přemýšlet, ale do budoucna praktické.
výhody: Mít byt sám pro sebe je fajn, žijete vlastně ve ,, vlastní špíně'', nemusíte dělat žádné kompromisy a dodržovat žádná pravidla - pouze ty sjednaná s majitelem bytu. V televizi hrají to, co Vy chete, v rádiu je nastavená stanice, kterou vy máte rádi, do Vaše ručníku se Vám nikdo neutírá a můžete si zvát kamarády v jakoukoliv denní a noční hodinu s ohledem pouze na sousedy. Můžete si nahlas falešně zpívat, prdět, plakat a nikdo se to nedozví.
nevýhody: Bydlet sám je ale taky někdy pěkná otrava. Nikdo Vám neuvaří čaj, když je Vám blbě, nepřinese nákup, když jde zrovna nakoupit, nikdo Vám nedá cígo, když Vám Vaše dojdou a nikdo za Vás neuklidí. Nikdo Vám ráno neřekne měj se hezky a večer jak ses měl? A věřte mi, že Vás to brzy začne pěkně sr..A je to drahé.
† 09. 04. 2010 | kód autora:
qCw
Bydlím v Praze 4. rokem a každý, kdo není rozený pražák, Vám zcela jistě potvrdí, že začátky v Praze nejsou úplně snadné. Je tu sice spousta lidí, bytů i práce, ale když chcete pro sebe to nejlepší nebo alespoň přijatelné, chce to ze začátku smysl pro dobrodružství, trpělivost a značnou dávku pozitivizmu. Nic z toho se nedá koupit v drogerii, ale můžu Vám vylíčit své zkušenosti, které Vás třeba budou inspirovat v težších začítcích, anebo ještě těžších koncích:-). Napíšu Vám, jak se v Praze rychle zorientovat, zvyknout si na lidi, kde se dobře nakupuje, kde dobře a levně vaří, atd. Informce zde budou ovšem omezené do limitu mých vlastních zkušeností.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
